Zemřel Jiří Kraus

Jiří Kraus

Zemřel Jiří Kraus

FSV UK s politováním oznamuje, že zemřel prof. Jiří Kraus, jazykovědec, lexikograf a překladatel z ruštiny. Prof. Jiří Kraus byl také emeritním prorektorem Univerzity Karlovy a promotorem. 

Vzpomínka členů Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK:

Akademik se srdcem žižkovského kluka

Zemřel prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc. (1935–2022), čelný představitel české lingvistiky, neúnavný popularizátor poznatků o češtině a přirozeném jazyce obecně, znalec dějin rétoriky a teorie argumentace, bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR (1994–2002) a prorektor Univerzity Karlovy. Také autor řady publikací, mezi nimiž nelze přehlédnout ty, které se týkají rétoriky a veřejné komunikace: antikou počínaje přes všechny dějinné metamorfózy až po její význam a potřebu dnes (Rétorika v dějinách jazykové komunikace, 1981, Rétorika a řečová kultura, 2004) a role médií v komunikaci vůbec (Jazyk v proměnách komunikačních médií, 2008, a hlavně pozoruhodná, multimediální publikace Člověk mluvící, 2011). I když sám se podle všeho považoval především za jazykovědce a lexikografa (byl rovněž spoluautorem stále vydávaného Akademického slovníku cizích slov), resp. bohemistu, záběr jeho odborného zájmu byl širší a zahrnoval i komunikační provoz současných společností.

Právě zájem o veřejnou a mediální komunikaci zavedl Jiřího Krause na Fakultu sociálních věd UK, kde našel zázemí na katedře mediálních studií IKSŽ. Tady přednášel (studenti stále vzpomínají na jeho brilantní zpaměti pronášené přednášky), vedl doktorandy (s nimiž vedl obsahově i argumentačně velice cenné hovory a směřoval je žádoucími odbornými cestami), působil v oborové radě. Na FSV UK – abychom trochu zavzpomínali – působil také jako promotor při promocích a jeho legendární bezchybný a těžko napodobitelný přednes promoční sponze patřil pro většinu jeho kolegů a kolegyň k vrcholným promočním prožitkům. Jiří Kraus nejen spolehlivě a do nejmenších podrobností rozuměl sponzi a jejímu poselství, ale spatra ji dokázal přenášet s naléhavostí, která vzbuzovala pocit porozumění nejen mezi absolventy, ale i v publiku. Nakonec bylo zcela logické, že z FSV přešel do nejužšího vedení Univerzity Karlovy a stal se jejím prorektorem. 

Širší veřejnosti se nepochybně zapsal do paměti pořadem České televize Diktát, kde Zdeněk Svěrák, vždy na začátku školního roku, nadiktoval žákům kus textu a „pan profesor“ pak vysvětloval, jak to má být správně. 

Zároveň překládal z ruštiny, byl členem mnoha odborných společností vědeckých a oborových, mj. i spolku čs. stenografů – byl už jedním z mála těch, kdo stenografii ovládali. 

Vedle toho, že Jiří Kraus byl významný český akademik, osobnost mezinárodního věhlasu a vnímavý a oblíbený pedagog, vystupoval i v dalších životních rolích. Již od mládí, kdy v Praze spoluzakládal organizovanou hru badmintonu, byl sportovec tělem i duší: hrál tenis na kurtech v Hostivaři a pověstná byla jeho slabost pro stolní tenis, byl navíc zapálený fotbalový fanoušek (o jeho náklonnosti ke Slavii věděli snad všichni). Nadto byl chalupář, milovník opery a celý život také obyčejný kluk ze Žižkova. Byl nadšený z toho, že se mohl stále scházet se spolužáky ze základní školy, s gustem téměř pábitelským vykládal, co všechno zasadil či sklidil na chalupě, o čem debatoval se sousedy, a jedním dechem si liboval, že se mu podařilo sehnat vstupenky do vídeňské opery. 

Fakultě i univerzitě přispíval svými zkušenostmi a radami až donedávna a mnozí kolegové se po mnoha společných radostných a inspirativních setkáních s Jiřím Krausem loučí nejenom jako se vzdělancem hodným úcty na mnoha frontách a jedinečnou osobností, ale i jako s přítelem.  

 

Všem pozůstalým vyjadřujeme upřímnou soustrast. 

Foto: František Géla