Standardy publikační činnosti na FSV UK | Fakulta sociálních věd UK

Publikační standardy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy

Jedním z hlavních profesních cílů akademických a vědeckých pracovníků patří publikování výsledků jejich výzkumu. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (FSV UK) usiluje o to, aby vědecké publikace vzniklé na fakultě odpovídaly nejen formálním požadavkům vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, ale také aby byly publikovány výhradně v seriózních odborných časopisech a nakladatelstvích.

Publikování v podezřelých a podřadných časopisech (a nakladatelstvích) je rizikem jak pro pověst fakulty jako instituce, tak i pro pověst jednotlivých pracovníků či studentů. Je také třeba mít na paměti, že v habilitačním a jmenovacím řízení hodnocení publikací není založeno pouze na jejich prosté indexaci v databázích, ale také na kvalitativním posouzení jejich vědeckého významu na národní a mezinárodní úrovni.

Tento krátký návod si neklade za cíl vysvětlit všechny otázky spojené s podvodným a tzv. predátorským publikováním. Nicméně snad poskytne některá užitečná vodítka pro minimalizaci rizik skutečnosti, kdy čas a úsilí vložené do přípravy publikace budou znehodnoceny podezřelým vydavatelem.

Jak rozpoznat podezřelé nebo predátorské časopisy?

Je třeba si uvědomovat rizika v dnešním akademickém světě tolik rozšířeného přístupu „publish-or-perish“ a odolat pokušení publikovat své texty příliš rychle a příliš snadno. Je třeba mít na paměti, že recenzní řízení trvá minimálně čtyři týdny (spíše déle) a je proto vhodné vyhnout se časopisům, které slibují publikování příspěvků v řádu dní.
Při publikování v „open-access“ časopisech, které za tuto službu vybírají poplatky, je nutné se ujistit, že poplatek je účtován skutečně za službu „open-access“ a nikoliv za publikování jako takové. Je dále důležité ověřit, zda je příslušný časopis uveden v Directory of Open Access Journals.[1]
Predátorský přístup časopisů, respektive nakladatelů k autorům naznačuje již samotné agresivní nabízení možnosti v časopise či u nakladatele publikovat. Je proto vhodné vyhýbat se časopisům a nakladatelstvím, které posílají nevyžádané nabídky na publikování rukopisů.
Ve vlastním zájmu každého z autorů je nutné vyhýbat se časopisům s příliš širokým tematickým záběrem, publikujícím články ze všech možných oblastí společenských věd případně i mnoha dalších vědních oblastí – od humanitních až po exaktní vědy (a naopak). S tím souvisí i počet publikovaných článků v jednom čísle – rozhodně by jich nemělo být příliš mnoho. Praxe, kdy se v jednom čísle objeví někdy dokonce až několik desítek článků, je varující. Autor by si měl také klást otázku, zda články, které se v konkrétním časopise objevují, přinášejí nové vědecké poznatky, nové badatelské postupy či výsledky jedinečného výzkumu.
Každý seriózní časopis má ověřitelnou redakční radu složenou z respektovaných osobností daného oboru, jasně určitelného vydavatele i kontakt na redakci. Důležité je si ověřit zda stejná redakční rada není spojena i s dalším(i) časopisy.
Pokud časopis změní majitele, je vhodné si ověřit, co z tohoto vyplývá pro autory a pro samotný časopis - zda nedošlo ke změně jeho statutu, k obecnému snížení kvality časopisu a jeho pověsti (viz diskuse o v minulosti respektovaném časopise Experimental & Clinical Cardiology[2]). V této souvislosti je také zapotřebí si dát pozor na zavádějící názvy predátorských časopisů, kdy dochází k malé změně názvu renomovaných časopisů, predátorské časopisy se pak tak za ně vlastně vydávají.

Jak rozpoznat podezřelé nakladatelství?

Přestože recenzní řízení může být dlouhé a frustrující, je důležité vyhýbat se nakladatelům, kteří publikují knihy bez recenzního řízení. Dále je třeba vzít do úvahy, že posouzení rukopisu vždy zabere jistý čas a přísliby příliš rychlého publikování rukopisů jsou podezřelé.
Je na zodpovědnosti každého autora ujistit se, zda je nakladatelství v odborné komunitě dostatečně známé a renomované a zda má ověřitelnou a respektovanou ediční a redakční radu. Ostatně jako osoba pohybující se v oboru delší dobu by autoři měli být schopni rozpoznat, které nakladatelství či časopis jsou kvalitní (a tedy ne-predátorské) již od úrovně doktoranda.
Je dobré projít další knihy vydané v daném nakladatelství v určitém oboru: najdou se mezi nimi tituly, o které by měl autor nabízeného rukopisu zájem?
Formát knihy, její grafická úprava, obálka, sazba apod. napoví, zda jí nakladatel věnoval dostatek času a péče.
S publikováním výstupů vědeckého bádání také souvisí pozvánky na aktivní účast na konferencích. Agresivní přístup při propagaci konferencí, zvláštnosti během přijímání anotací přednášek, případné otázky kolem organizačního výboru či příliš obecného zaměření konference jsou důležité pro přijmutí či odmítnutí účasti na takovéto konferenci.
Po „vypnutí“ tzv. Beallova seznamu, který bylo možné do jisté míry používat jako referenci pro rozhodování autorů ohledně publikování v určitém časopisu nebo nakladatele je nutné apelovat na osobní zodpovědnost všech členů akademické obce FSV UK za správné a etické publikování svých výstupů. Kromě všeobecných doporučení zveřejněných v tomto textu, doporučujeme využít webovou aplikaci připravenou think-tankem IDEA, resp. jejími autory Vítem Macháčkem a Martinem Srholcem.[3] Velmi jednoduchou pomůckou je stránka Vím kde publikuji[4].
Závěrem lze však uvést, že neexistuje žádný úplný a konečný seznam podezřelých nebo predátorských časopisů a nakladatelství. Každým rokem vzniká řada špatných i dobrých časopisů. Nicméně, je třeba vyhýbat se časopisům a nakladatelstvím, které autorům slibují příliš snadné podmínky pro publikování prací a tím poškozují jejich akademickou kariéru, negativně ovlivňují jejich vědeckou integritu a snižují hodnotu jejich badatelské práce.