Rozhovor s Alessandrem Testou z ISS

Alessandro Testa z Institutu sociologických studií získal v uplynulých dnech prestižní ERC CZ Starting Grant za svůj projekt „The Re-Enchantment of Central-Eastern Europe“. Nejen o něm je další z rozhovorů, ve kterých představujeme osobnosti naší fakulty.

Jste v České republice už docela dost dlouho. Co vás sem přivedlo?

Trávím v České republice různá období, některá delší, jiná kratší, celkem to jsou už tři roky. Co mě sem přivedlo, bylo moje první post-doktorandské studium na Univerzitě Pardubice, které jsem začal krátce po skončení doktorského studia v roce 2013. Post-dok skončil v roce 2015 a já jsem se přestěhoval do Vídně. Předtím jsem už v roce 2002 navštívil Prahu jako teenager. Tehdy jsem se zamiloval do Prahy a stále jsem do tohoto města zamilovaný, do její historie, architektury, umění a literatury. V tomto ohledu reprezentuji docela dobře zavedený „italský vzor“: Italové milují Prahu. Ale objevuji a oceňuji také ostatní části této země. Česká republika je krásná a jsem rád, že zde žiji.

Na FSV UK už jste rok. Líbí se vám tady?

Zatím ano, samozřejmě. Myslím, že je to velmi pozitivní pracovní prostředí pro můj výzkum a kariéru, obzvláště vzhledem k tomu, že se můj výzkum týká také České republiky; proto je pro mě výhodné, že můžu z Prahy cestovat po celé zemi. A také vzhledem k tomu, že potřebuji zlepšit svou češtinu! V posledním měsíci však byly naše životy „pozastaveny“ kvůli znepokojivé pandemii koronaviru. Tedy „pracovní prostředí“ v současné době většinou znamená číst a psát doma a také vyučovat z domova.

Můžete stručně představit projekt „The Re-Enchantment of Central-Eastern Europe“, který získal prestižní grant ECR CZ? Jaký je jeho hlavní cíl?

Cíle projektu vycházejí z kritické a historické antropologie náboženských praktik ve středovýchodní Evropě po roce 1989, vytvořené za použití historiografických a etnografických metod.

Originalita projektu spočívá v tom, že je postaven na předmětu zkoumání, kterému doposud byla věnována menší pozornost, a v kladení otázek, které nebyly zodpovězeny. Pojmem “re-enchantment” myslím revitalizaci jevů patřících k religiozitě, jež jsou zachytitelné etnografickými metodami i v méně strukturované a méně formalizované podobě než ty, které se vztahují k institucionalizovaným náboženstvím. Mým hlavním výzkumným úkolem bude studovat a porozumět důvodům pro tento návrat spirituality, tj. obecným kulturním podmínkám a motivacím, které umožnily, aby se ve středovýchodní Evropě tento jev znovu objevil, a pochopit historické a společenské faktory, které podmiňují tuto sociální transformaci.

Výzkumnou metodou bude především, ale nikoli výhradně, zkoumání archivů, studium literatury a etnografické terénní šetření sestávající z pozorování, neformálních i strukturovaných rozhovorů, dotazníků a dalších metod. Za tímto účelem bude založen tým pěti vědců, kteří budou provádět etnografický a archivní výzkum v pěti různých zemích: Východní Německo, Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko.

Jaké budou hlavní výsledky projektu? Řekl jste, že je chcete představit širšímu publiku.

Projekt umožní mně a výzkumnému týmu vypracovat řadu vědeckých publikací o tématech výzkumu. Plánuji také uspořádat konferenci nebo workshop.

Za důležitou součást naší práce považuji šíření výzkumu financovaného z veřejných zdrojů širšímu publiku. Budu se snažit udržet víru v tohoto ducha a optimalizovat viditelnost a dopad výsledků projektu.

Co se týká projektu, jaké budou vaše první kroky?

Stále čekám na instrukce od výzkumných a správních úřadů. Myslím si, že nábor spolupracovníků a alokace různých úkolů všem zúčastněným je velmi důležitou součástí prvních fází nového projektu. A samozřejmě budeme brzo muset přikročit k přijímání nových výzkumníků do projektu.

Zajímá vás široké spektrum vědních oborů: antropologie, historie a religionistika, ale také máte velký zájem o filozofii, literaturu, lingvistiku a biologii. Jsou mezi nimi nějaké vztahy?

Jistě, mnoho! I když to není vždy jasné na první pohled. Antropologie náboženství a historie náboženství jsou dva úzce propojené podobory, které mají stejné zakladatele v 19. století. Stejně silně propojeny jsou historická sociologie a historická antropologie, a ty obě jsou navíc spojené s nedávno založeným mezivědním oborem zvaným kulturní historie. Objekty zkoumání těchto oborů jsou často stejné, ačkoli jsou tyto objekty zkoumány z různých metodologických úhlů. Kdybych si musel vybrat jeden společný jmenovatel, který je spojuje, pravděpodobně bych si vybral kulturní srovnání. Profesionální a vědecká sektorizace však bohužel tyto studie zcela oddělila. Snažím se mít co nejucelenější a nejkomplexnější přístup, ale připouštím, že je to často jednodušší říct, než udělat.

Další mé zájmy, spolu s hudbou a uměním, vyplňují můj intelektuální život. Považuji je za své osobní dědictví, které si vždy nosím s sebou. Formují mé myšlenky, prodchnou mé psaní, mou etiku a mé chování, aniž by se musely objevit v seznamu mých zdrojů.

V současnosti svět prochází obtížným obdobím. Existuje nějaké ponaučení v historii, které je dodnes relevantní?

Téměř ne, protože globalizovaný a propojený svět pozdní modernity je velmi odlišný od jakýchkoliv jiných epoch v minulosti. Například černá smrt, největší mor v historii, který zničil polovinu evropské populace za pouhých pár let v 14. století, pochází pravděpodobně odněkud ne příliš daleko od současné Číny, ale trvalo to víc než 5 let, než dorazil do Evropy, kdežto náš koronavirus zasáhl celou planetu během několika dní. Smrtnost tohoto viru je naštěstí také mnohem nižší, než měla jakákoli zásadní pandemie známá v historii, samozřejmě díky moderní biomedicíně. Různé úkazy potřebují různá vysvětlení a různé politické reakce, a ačkoli historie je rozhodně magistra vitae, jak slavně uvedl Cicero, její poučení se nemusí obdobně vztahovat na všechny epochy. Italský filozof Giambattista Vico měl cyklickou vizi historie, ale řecký filozof Heraclitus nás také učil, že se nevstoupí dvakrát do stejné řeky.

Je zajímavé si povšimnout, že náboženství hrálo v dějinách minulých evropských pandemií významnou roli, a to mnoha různými způsoby, zatímco je zjevné, že v sekularizovanější současné době Evropané považují vědu za spolehlivější nástroj proti nákaze a dalším hrozbám světa. (Měli bychom si však také zachovat kritický postoj, abychom nepřijali naivní scientismus, protože je třeba říci, že některé produkty aplikované vědy a technologie nás také přivedly na pokraj ekologické katastrofy). Ale skutečně se věda a náboženství vzájemně vylučují? Doufám, že můj výzkumný projekt vrhne víc světla na tento další aspekt.

Děkuji Vám za rozhovor.

Přeložil Alessandro Testa. Revize: Kateřina Polanková

Rozhovor vedl Jakub Říman, tiskový mluvčí FSV UK.