Nejdůležitější informace o publikování v režimu open access najdete zde.

Existuje open access politika Univerzity Karlovy?

Univerzita Karlova nemá stanovenou povinnou open access politiku. Nicméně Akademický senát Univerzity Karlovy na svém zasedání dne 15. prosince 2017 schválil návrh společné deklarace k politice otevřeného přístupu na Univerzitě Karlově, jejímž cílem je nastavit na UK dostatečné podmínky pro budoucí zavedení institucionální politiky.

Jaký je rozdíl mezi zelenou a zlatou cestou open access?

Zelená cesta open access vede přes uložení plného textu článku nebo monografie do otevřeného repozitáře autorem (tzv. autoarchivace). Zlatá cesta open access znamená otevřené publikování v časopise; otevřený přístup tedy nezajišťuje autor, nýbrž vydavatel.

Obě cesty open access jsou plně komplementární (nevylučují se) a z hlediska zvýšení viditelnosti své práce je vhodné je kombinovat.

Jaké jsou možnosti financování publikačních poplatků (APC, BPC) na Univerzitě Karlově?

Univerzita Karlova v současnosti nemá centrální fond pro pokrytí nákladů na open access poplatky. Tyto poplatky jsou vesměs uznatelnými náklady v projektových rozpočtech (je proto potřeba na tyto náklady pamatovat při navrhování rozpočtu u nových projektů).

Korespondenční autoři z Univerzity Karlovy také mohou využít slevy a vouchery na open access publikační poplatky u vybraných vydavatelů, které jsou dostupné na základě tzv. transformačních smluv Read & Publish uzavíraných v rámci národního konsorcia CzechELib.

Již jsem publikoval/a článek v časopisu a nyní bych jej chtěl/a zpřístupnit v otevřeném repozitáři. Co mám dělat?

Již publikovaný článek lze zpřístupnit zelenou cestou open access, tedy nahráním článku do otevřeného repozitáře (autoarchivace). Užitečným nástrojem pro vyhledání vhodného repozitáře je kupř. databáze OpenDOAR nebo OpenAIRE.

Je ale vždy nezbytné si předem ověřit, zda vydavatel, u kterého jste článek publikovali, autoarchivaci dovoluje. Podmínky autoarchivace jsou zpravidla uvedeny v licenční smlouvě, kterou vydavatel před publikování s autorským kolektivem sjednává. Pakliže nemáte vy ani korespondenční autor k dispozici licenční smlouvu, nabízí se využít službu SHERPA/RoMEO, která má ale pouze referenční charakter. Pokud vydavatelská smlouva autoarchivaci neumožňuje, vyžádejte si před podpisem výjimku prostřednictvím dodatku k licenční smlouvě.

Kteří poskytovatelé financí open access u publikovaných výsledků vyžadují?

V čele poskytovatelů financí vyžadujících open access je Evropská komise, nicméně se dá předpokládat, že jich bude v budoucnu přibývat. Zasadit se o to může zejména iniciativa cOAlition S.

Jaký je rozdíl mezi otevřenými repozitáři a vědeckými sociálními sítěmi jako ResearchGate a Academia.edu?

Academia.edu a ResearchGate jsou komerčními akademickými sociálními sítěmi, jejichž hlavním záměrem je propojení výzkumných pracovníků. Často se snaží shromažďovat osobní údaje a pro přístup k obsahu je často nutné se přihlásit. Tím nesplňují definici otevřeného přístupu, který má být okamžitý, bezplatný, trvalý a svobodný.

Otevřené repozitáře jsou nekomerčními platformami, které obvykle mají širší možnosti při ukládání článků (vyplnění metadat apod.), zároveň jsou interoperabilní s ostatními nástroji a prohledatelné běžnými vyhledávači i agregátory vědeckého obsahu. Některé repozitáře zajišťují dlouhodobou archivaci.

Existuje seznam nedůvěryhodných časopisů a vydavatelství (tzv. predátorů)?

Predátorské časopisy a vydavatelství se často snaží snižovat svou nedůvěryhodnost pomocí skrývání se za politiku open access. Proto se nabízí v tomto kontextu na ně upozornit.

Nejznámějším seznamem nedůvěryhodných vydavatelů a časopisů byl tzv. Beallův seznam, jehož provoz byl v roce 2017 ale ukončen. Důvody k zařazení časopisu na tzv. blacklisty nemusí být vždy jednoznačné a mohou vyvolat právní odezvu od nařčeného vydavatele. Z tohoto důvodu je vždy nezbytné individuálně posoudit důvěryhodnost konkrétního vybraného časopisu či vydavatele, u kterého chcete publikovat.

Na stránkách Centra pro podporu open science naleznete typické znaky predátorů a tipy, jak se jim vyvarovat. Zároveň Centrum připravilo návod pro autory z UK obsahující základní informace o predátorských časopisech.

Myšlenka open access mě zaujala, ale potřeboval/a bych se poradit, jak postupovat. Na koho se mohu na Univerzitě Karlově obrátit?

Na Univerzitě Karlově bylo za tímto účelem zřízeno Centrum pro podporu open science. Zároveň existuje fakultní podpůrná síť koordinátorů open access. Na FSV je tímto koordinátorem Jonáš Klos: jonas.klos@fsv.cuni.cz.

Základní informace o správě výzkumných dat, FAIR principech a data management plánu najdete zde.

Co je to plán managementu dat / Data Management Plan / DMP?

Plán managementu dat (DMP) je dokument, který specifikuje, jaká data a jakým způsobem budou během výzkumu vytvářena, a obsahuje informace o jejich dostupnosti a využití. Někteří poskytovatelé financí pak vyžadují vyplnění a odevzdání DMP jako součást plnění podmínek grantové dohody.

Seznam vyplněných DMP pro inspiraci můžete nalézt na stránkách Digital Curation Centre nebo na stránkách nástroje DMPonline v záložce Public DMPs.

Data management plán můžete vytvářet jako dokument v textovém editoru. Doporučujeme však využít online nástroje, které mohou tvorbu DMP usnadnit pomocí vhodně položených otázek nebo mohou vědce navigovat na konkrétnější vysvětlení otázek. Mezi tyto nástroje patří například DMPonline nebo Data Stewardship Wizard. 

Pokud potřebujete podporu při tvorbě DMP, obraťte se na data stewarda pro FSV Jonáše Klose na e-mailové adrese jonas.klos@fsv.cuni.cz nebo na Centrum pro podporu open science UK na researchdata@cuni.cz.

Jakou šablonu mám pro tvorbu DMP použít?

Různé instituce či poskytovatelé financí mohou mít specifické požadavky na podobu data management plánu; v takovém případě použijte jimi poskytnuté šablony. Pokud instituce ani poskytovatel financí specifické požadavky nemají, doporučujeme využít již existující šablony, například od Digital Curation Centre. Univerzita Karlova nemá specifické požadavky na šablonu DMP. 

Co znamená, že jsou data FAIR?

FAIR data jsou taková data, která jsou snadno nalezitelná (Findable), dostupná (Accessible), interoperabilní (Interoperable) a opakovaně použitelná (Reusable). Více o principech FAIR se můžete dočíst na stránkách Centra pro podporu open science a pomocí tohoto checklistu si můžete ověřit, jak FAIR vaše data jsou. 

Co jsou to metadata?

Metadata jsou popisem dat. Obsahují například informace o tom, kdo je autorem dat nebo kdy a jakým způsobem data vznikala. Díky tomu je možné data např. dohledat v repozitáři. Na stránkách Digital Curation Centre najdete informace k oborovým metadatovým standardům.

Kteří poskytovatelé financí mají nějaké požadavky týkající se výzkumných dat?

V čele poskytovatelů financí, kteří se ve svých podmínkách věnují výzkumným datům, stojí Evropská komise se svými rámcovými programy na podporu výzkumu a inovací (Horizon 2020 následovaný programem Horizon Europe), nicméně se přidávají i další poskytovatelé, a to i v ČR (např. Program KAPPA TA ČR nebo institucionální soutěž Primus).

Bližší informace o podmínkách konkrétních poskytovatelů financí, které se vztahují k open science, naleznete na stránkách Centra pro podporu open science UK v samostatné sekci OS a poskytovatelé financí.  

Kde mohu najít existující data, která mohu využít ve svém výzkumném projektu?

Odkazy na relevantní datové sady mohou být součástí publikovaných článků. Dále můžete datové sady najít v datových repozitářích, a to jak obecných (např. Zenodo, Figshare, Dryad, OSF), tak v oborově zaměřených (oborové repozitáře můžete vyhledat pomocí Registru datových repozitářů re3data.org). Spolehlivým zdrojem datových sad jsou také datové časopisy, které publikují recenzované články popisující online dostupné datové sady a zajišťují tak, že publikovaná data jsou vysoké kvality a jsou dobře popsaná. Kromě těchto zdrojů můžete využít také vyhledávače datových sad Mendeley Data nebo Google Dataset Search. K výzkumu je také možné použít data veřejné správy publikovaná formou otevřených dat, která můžete najít v Národním katalogu otevřených dat. 

Našel/a jsem data, která se týkají problematiky, kterou zkoumám. Jak poznám, že jsou data užitečná a mohu je použít?

1. Zkontrolujte, že jsou data z důvěryhodného zdroje (např. certifikované datové repozitáře, známý autor, recenzovaný datový časopis).
2. Zkontrolujte, že jsou data důkladně popsána a uvádí kontext, ve kterém byla sbírána (např. na jaké populaci a v jakých podmínkách byl sběr dat prováděn).
3. Zkontrolujte, zda nalezená data můžete opětovně využít a za jakých podmínek (licence, svolení autora s využitím dat).
4. Jak dlouho budou nalezená data uchovávána (nehrozí, že budou data ztracena či smazána, např. pokud jsou publikována na osobní stránce autora?)  
5. Pokud použijete ve svém výzkumu data někoho jiného, nezapomeňte je řádně ocitovat.

Jak mám citovat použitá data?

Stejně jako u citování publikací je důležité uvést dostatek informací tak, aby data mohla být snadno vyhledatelná a identifikovatelná. Některé repozitáře uvádí doporučený formát citace uloženého datasetu, který můžete využít. Pokud u dat není uvedený doporučený formát citace, pak byste měli uvést alespoň autora dat, rok, kdy byla data publikována, název datasetu, jméno vydavatele nebo repozitáře a perzistentní identifikátor (např. DOI - pokud je datům přidělen).

Kam mám data ukládat během svého výzkumu?

Během výzkumného procesu doporučujeme ukládat výzkumná data na zabezpečená úložiště provozovaná na infrastruktuře Univerzity Karlovy, respektive vaší fakulty či centra, nebo na úložiště provozovaná sdružením CESNET. Využít můžete také cloudová datová úložiště poskytovaná v rámci služby Microsoft Office 365 pro Univerzitu Karlovu. Zejména se jedná o osobní úložiště OneDrive a dokumentové knihovny služby SharePoint a Skupiny O365. Nakládání s daty v rámci této cloudové služby je zajištěno smlouvou uzavřenou mezi UK a společností Microsoft. Podrobné informace o bezpečném nakládání s daty naleznete v publikovaném metodickém materiálu, který zpracovalo ÚVT ve spolupráci s Pověřencem pro ochranu osobních údajů.

Jsem na začátku výzkumu a vím, že bych po skončení projektu chtěl/a svá data otevřeně publikovat. Co pro to musím udělat?

1. Pokud využíváte data, která vytvořil někdo jiný, zkontrolujte, že jejich autor (např. prostřednictvím licence) sdílení dat povoluje.
2. Pokud pracujete v týmu, domluvte se na sdílení se svými spolupracovníky.
3. Pokud během výzkumu pracujete s lidskými subjekty, musíte mít se zveřejněním takto získaných dat jejich souhlas. Pojistit se můžete například získáním jejich informovaného souhlasu, nebo anonymizací dat před jejich zveřejněním.
4. Doporučení, jak napsat informovaný souhlas a vzorový formulář naleznete na Sharepointu GDPR.
5. Pokud je to možné, osobní údaje z dat odstraňte.
6. Data před zveřejněním anonymizujte. Např. místo jmen účastníků výzkumu použijte číselné označení, místo uvádění konkrétního věku uveďte věkové rozmezí atd. K anonymizaci dat můžete také využít některé nástroje, jako je např. Amnesia.
7. Pokud není možné osobní údaje odstranit nebo anonymizovat, musíte mít ke sdílení takových údajů informovaný souhlas od účastníků výzkumu.
8. Pro další informace týkající se práce s osobními údaji se obraťte na pověřence pro ochranu osobních údajů Univerzity Karlovy na gdpr@cuni.cz.

Chtěl/a bych svá výzkumná data sdílet, kam je mohu uložit, aby k nim ostatní vědci měli přístup?

Nejvhodnějším způsobem uchovávání a sdílení výzkumných dat je jejich uložení do oborového datového repozitáře. Oborové repozitáře jsou zpravidla lépe uzpůsobené potřebám komunity a navíc zajistí, že se vaše data dostanou k vědcům z vašeho oboru. Vhodný oborový repozitář můžete najít např. na re3data.org. Pokud se vám nepodaří najít vhodný oborový repozitář, můžete svá data uložit do obecného repozitáře jako např. Zenodo, Figshare nebo Dryad. Více informací ke sdílení dat naleznete v samostatné sekci na stránkách Centra pro podporu open science UK.

Jsem vydavatel / editor akademického časopisu a chtěl/a bych, aby autoři sdíleli podkladová data k publikovaným článkům. Jak na to?

Postupně se stává běžnou praxí, že vydavatelé akademických časopisů nebo i jednotlivé časopisy mají datové politiky, které stanovují, jak by měli autoři nakládat s podkladovými daty k publikovaným článkům; jako příklad můžeme uvést Nature Research. V tomto příspěvku pak najdete několik tipů, co by se mělo v datové politice akademického časopisu objevit. V případě dotazů na tuto problematiku se můžete na obrátit na Centrum pro podporu open science UK.